O projektu Smyslužití

Už od dětství jsem měl hlavu v oblacích. Pořád jsem přemýšlel, proč tu jsme a co to všechno znamená. Postupně jsem se ale v těch úvahách začal ztrácet. Balancoval jsem na hraně mezi realitou a totální abstrakcí a upřímně – byly chvíle, kdy jsem si nebyl jistý, jestli už jsem se nezbláznil.

Moje mysl byla fascinující místo, ale čím víc jsem do ní utíkal, tím hůř jsem zvládal ten skutečný svět venku. Došlo to až do bodu, kdy jsem nebyl schopen normálně fungovat. Zachránila mě terapie. Tam mi došlo, že smysl života nenajdu v nějaké hluboké teorii ve vesmíru, ale v tom, jak si ráno uvařím kafe, jaká dělám rozhodnutí a jestli dokážu být aspoň na chvíli v klidu v přítomném okamžiku.

Pochopil jsem, že to „moje abstraktno“ nemusí být past. Může to být kompas. Ale ty kroky musím dělat já, nohama na zemi.

Začal jsem na sobě experimentovat. Chtěl jsem vědět, co nás lidi doopravdy ovlivňuje. Zkoušel jsem minimalismus, různé diety, měnil jsem spánkové režimy a vrtal se ve filozofii. Hledal jsem, co funguje a co je jenom balast. Postupem času se všechny tyhle střípky začaly skládat do jednoho obrazu. A tak vzniklo Smyslužití.

Smyslužití není žádný ezo-projekt se zaručeným receptem na štěstí. Je to moje upřímná snaha sdílet všechno, co jsem se naučil, abyste nemuseli bloudit tak dlouho jako já.